Česko-německé setkání knihovníků ve Weidenu

Pondělí

Cesta naší malé knihovní skupinky začala v Praze na autobusovém nádraží Zličín. Odtud jsme zamířili do Plzně, kde se k nám přidaly ještě dvě další kolegyně a již v plném počtu jsme vyjeli směr Weiden. Štěstí nám přálo, a tak jsme bez komplikací dorazili k hotelu, kde jsme se ubytovali a ihned vyrazili do zdejší městské knihovny.

Zde jsme se konečně z očí do očí setkali s našimi německými protějšky a začali společnou diskuzi. Nejprve jsme stanovili úspěchy, kterých jsme prozatím dosáhli, a kriticky je zhodnotili. Volně jsme poté pokračovali k akcím a projektům, které nás prozatím čekají, jako je Librarian in Residence 2024, BiblioCON 2024 nebo konference v Olomouci a mnoho dalších.

Po velmi náročném, ale úspěšném jednání jsme se společně odebrali k hotelu a na večeři v nedaleké italské restauraci.

Úterý

Ráno jsme začali časně snídaní a chvíli po osmé hodině jsme již přejížděli hranici směrem k první knihovně v Ostrově nad Ohří.

Ta sídlí v budově bývalého zámku z 16. století, jak jsme se dozvěděli od tamních knihovnic. Kdysi byla knihovna uprostřed města, a byla tak návštěvníkům blíže na dosah. Když dostali tedy za úkol ji přestěhovat, museli se vypořádat s dvěma problémy najednou. Nejen renovací celé budovy, která byla v zchátralém stavu, ale také znovuobnovením kontaktu se svými čtenáři a čtenářkami. Díky oddanému nasazení celého knihovnického personálu, který čítá kolem 20 knihovníků, a mnoha akcím pro veřejnost se jim to ale, troufám si tvrdit, podařilo na jedničku.

Kromě základních knihovnických služeb knihovna nabízí mnohé workshopy, jako je například kroužek Základy programování pro děti. Velký zájem je i o Virtuální univerzitu třetího věku, se kterou již vícekrát byli na promoci v Praze. Stejně tak pořádají i vernisáže a pohybová cvičení pro veřejnost, například jógu.

Funguje zde i hrací klub, který hraje nejen deskovky z nemalé nabídky knihovny, ale i hru Dračí doupě, ke které si hráči tisknout postavičky z 3D tiskárny (jejíž využití knihovna také nabízí) anebo ručně vytváří modely lodí a hradů.

Dětské oddělení se svým zářivým zeleným kobercem jen vybízí k chození v ponožkách, což je bez obav povoleno. Školky či školy tak mohou pohodlně usednout do kroužku na zemi, kde je jen třeba. Starší děti pak mohou využít nabídky počítačových her, VR reality a vyzkoušet 3D tisk v podkroví.

Zajímavostí je, že knihovna nemá žádný sklad, a tak všechny publikace pečlivě vybírá, aby ve volném výběru bylo vždy na čem oči nechat. Příjemně mě potěšil i selfcheck a venkovní bibliobox, jenž umožňuje i rezervace.

Jen třešničkou na dortu je pak zámecká zahrada, kde můžete šťastně ulovenou knihu hned, jak se říká, zhltnout na půjčené dece.

Po krásném dopoledni v zámeckém prostředí naše kroky vedly do restaurace Kozlovna, kde jsme utišili naše hladové žaludky. Protože nám však zbylo ještě trošku času, udělali jsme si krátkou odbočku na horu Klínovec. Počasí bylo nádherné a kombinace sluníčka a prvního sněhu nám všem udělala dobře.

Další zastávkou pak byla knihovna v Jáchymově. V malém lázeňském městečku se totiž skrývá nevídaný poklad. V 16. století se zde nacházela latinská škola, jejíž staré učebnice a tisky jsme mohli zhlédnout ve zdejší expozici. Byli jsme okouzleni sbírkou tzv. libri catenati, skládající se z knih opatřených olověnými řetězy, které je měly ve středověku chránit před krádeží. Zdejší expozice připoutaných knih čítá kolem 50 svazků, což je největší sbírka ve střední Evropě.

Samozřejmě jsme navštívili městskou knihovnu, která sice velikostí neoslní, ale bylo vidět, že díky motivaci knihovníků rozhodně o návštěvníky netrpí a aktivně se zapojuje do kulturních akcí, které i sama pořádá.

Ze zdejší hornaté oblasti jsme se vydali znovu na rovinatá pole směrem k poslední knihovně v Karlových Varech.

Zde nás u vstupu přivítal ředitel a poskytl nám osobní prohlídku skrze celou budovu. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých podrobností, a to i ohledně problémů, jimž knihovna z důvodu coronavirové pandemie čelí. Pěkné bylo oddělení pro hendikepované, kde knihovna pořádá kurzy znakového jazyka či workshopy s vodícími psy. V oddělení komiksů a hudebnin se zase schází háčkovací klub, který pak prodává své výrobky na charitu. Milý byl i nápad ohledně zahrádky semínek, které si může návštěvník zdarma vzít a doma zasadit. Protože se jedná i o hudební oddělení, mají návštěvníci možnost využít elektrického piana s použitím sluchátek.

Zajímavá pro nás byla i výstava pro haptiky, kterou jsme neodolali a na vlastní kůži vyzkoušeli. V hlavní místnosti, která se dělí na čítárnu a volný výběr, byly příjemným překvapením rostliny, které nejen stály na zemi, ale obrůstaly i zábradlí galerie, kde se nachází studovna.

Mezi věci, které určitě stojí za zmínku, patří i nemalá balneologická kolekce z tehdejšího výzkumného ústavu a také osobní sbírka Vlasty Chramostové, která obsahuje mnoho jejích rukopisů a nahrávky z jejího bytového divadla. O kulturním a sociálním významu knihovny pak svědčí i to, že v začátcích války na Ukrajině se stala 8 měsíců centrem pro ukrajinské uprchlíky.

Po skončení naší prohlídky jsme již řádně unavení po dlouhém dni nasedli do autobusu a vydali se do hotelu, kde jsme den zakončili v restauraci s domácí německou kuchyní.

Středa

Posilněni snídaní jsme se vydali k městské knihovně ve Weidenu, abychom znovu otevřeli naše jednání a doplnili ještě poslední body v naší agendě.

Začali jsme krátkým feedbackem předchozího dne. Našim pocitů a připomínkám se budu věnovat až dále ve zvláštním bloku.

Následujícím tématem bylo spojení s veřejností, které je pro naši českoněmeckou spolupráci velmi důležité. Snažili jsme se najít nové způsoby, jak náš projekt zviditelnit a stávající ještě zefektivnit. Domluvili jsme se i na pokračování pravidelných online schůzek, na kterých budeme naše nápady dále rozvíjet.

Velkým tématem byly i online semináře. Prodiskutovali jsme základní fakta, problémy a požadavky, ale z důvodu nedostatku času jsme se rozhodli další diskuzi v této věci nechat na naše další online setkání, kde budeme již vědět více.

Setkání jsme ukončili prohlídkou weidenské knihovny, která i když je poměrně malá, je určitě knihovnou, která stojí za návštěvu. Přestože je zařízená ve staré budově, která v historii sloužila jako vězení, je velmi prostorná a historie se zde příjemně prolíná s moderními prvky. Konec prohlídky jsme zakončili obědem v místní kavárně situované v přízemí budovy. Protože kavárna nabízela nejen chutné obědové menu, ale i nádherné zákusky, měli jsme možnost strávit poslední společné chvíle se sladkou chutí na jazyku. Poté se naše skupina rozdělila a všichni jsme si vzájemně popřáli šťastnou cestu domů.

Co jsme zažili a s čím odcházíme

Protože jsem však na celé této cestě rozhodně nebyla sama a chtěla jsem vědět, jak naše setkání hodnotí ostatní, navrhla jsem krátkou vsuvku do našeho středečního programu, kdy bychom své vzájemné dojmy mohli sdílet. Ke svému překvapení se nabídky skupina opravdu aktivně chytla. Stala jsem se tak svědkem krásného rozhovoru, který mi jen více potvrdil důležitost skutečnosti, že se naše setkání mohlo uskutečnit naživo. Díky tomu jsme mohli navštívit velmi inspirativní knihovny a při takto společně stráveném čase se i více stmelit a zjistit, že naše hodnoty se v mnohém prolínají.

Největším překvapením na cestě pro nás byla historická latinská knihovna, která tím, že leží ve vesničce uprostřed hor, nebudí nejmenší dojem, že by snad ukrývala takový jedinečný diamant. Vzájemně jsme se i shodli, že bychom místo rádi znovu navštívili a prohlédli si expozici více, a to jak s kolegy, tak s našimi blízkými. Dojem z celého místa pak podtrhlo i pozitivní nasazení, které zdejší knihovnice své maličké knihovně prokazovaly.

Němečtí knihovníci byli také velmi pozitivně překvapeni, kolik pracovníků je v našich knihovnách návštěvníkům k dispozici a jak jednali s návštěvníky, kterým se snažili vždy aktivně pomoci. Zdálo se jim to velmi příjemné a sami by na tom doma rádi ve svých knihovnách zapracovali.

Z pracovního ale i osobního potěšení bychom také rádi navštívili knihovnu v Ostrově nad Ohří. Jedna z kolegyň zmínila, že zde byla již potřetí a posun, který za ten čas udělali, je obrovský. Je pro nás všechny tedy velkou inspirací a rádi bychom se i více dozvěděli o její práci s uživateli a dětmi, které má dle našeho hodnocení na vysoké úrovni. Jako důkaz svědčí i pítko na vodu, které je dostupné i pro nejmenší dětské návštěvníky.Jediná věc, co nás zamrzela, byl nedostatek času, který prostě není natahovací, a tak i když bychom rádi ještě navštívili městskou knihovnu v Karlových Varech a prošli centrum, nebyl na to již prostor.

Z celého výjezdu jsme si asi všichni odnesli právě to, že návštěva snad každé knihovny je vždy něco nového, inspirativního a přináší nám nápady, které bychom doma za svými pracovními deskami nevymysleli.

Ke konci mohu jen dodat, že na moji otázku: „Jeli byste znovu?” Zazněla jednohlasná odpověď: „Samozřejmě.”